Bulletin

Březen 2007, číslo 39

Obsah

Prof. František Hrdlička
300 let ČVUT
5
Prof. František Hrdlička
Oslavy 300. výročí vzniku ČVUT zahájeny koncertem v Rudolfinu
6
Prof. František Hrdlička
Čestný titul doctor honoris causa předán významným osobnostem vědy, průmyslové sféry
7
Prof. František Hrdlička
Oslavy 300. výročí vzniku ČVUT vyvrcholily veřejným slavnostním shromážděním Akademického senátu ČVUT a Vědecké rady ČVUT
7
Prof. František Hrdlička
Technika očima technika
10
Prof. František Hrdlička
Nadační fond ČVUT Stanislava Hanzla - prvního prezidenta Asociace strojních inženýrů
10
Ing. Oldřich Šifner, CSc
Výroční jednání Mezinárodní asociace pro vlastnosti vody a vodní páry IAPWS–2006
11
Ing. Oldřich Šifner, CSc
15. Mezinárodní konference o vlastnostech vody a vodní páry – 15th ICPWS
15
Prof. Ing. Zdeněk Caha, CSc.,
Zpráva z valné hromady České matice technické
16

Zprávy z činnosti ASI

Asociace strojních inženýrů se stala členem Svazu strojírenské technologie
17
ASI má konečně webové stránky www.asicr.cz
17

Společenská kronika členů ASI

Jubilea 2007 klub Praha
18
Pětasedmdesátiny Rudolfa Dvořáka
18
Prof. Ing. Miroslav Šťastný, DrSc. 75 let
20
80 let aktivního života profesora Vlastimila Křupky, DrSc.
31

300 let ČVUT

Prof. František Hrdlička
Děkan Fakulty strojní

Rok 2007 je považován za rok, ve kterém se České vysoké učení technické v Praze hlásí k nepřetržité tradici 300 leté existence vysokoškolské výuky technickým disciplinám v Čechách, respektive v Českém království a státních útvarech, které naň navázaly. Císař Josef I. zaslal 18.1. roku 1707 českým sněmovním komisařům reskript, ve kterém souhlasí s Willenbergovým návrhem z roku 1705 „aby směl šest osob stavu panského, čtyři rytířského a dva městského vyučovati v umění inženýrském“ a poroučí jej projednat.

Po prvním století existence jedné inženýrské profesury byla v roce 1806 škola reformována F. J. Gerstnerem na moderní polytechniku vyučující všechny inženýrské obory té doby. V roce 1863 byl vydán organický statut Polytechnického ústavu Království českého, který postavil do čela ústavu voleného rektora a dal profesorskému sboru práva vědeckého řízení školy. Právě se vznikem Polytechnického institutu spojuje Fakulta strojní počátek svého vzniku, respektive jako počátek samostatného vzdělávání ve strojních inženýrských oborech. S existencí inženýrského vzdělávání na pražské polytechnice je samozřejmě spjata dlouhá řada jmen vynikajících odborníků. Mezi ty, kteří stáli na samém počátku inženýrského vzdělávání patří průkopníci v oborech dopravní techniky – pánové Gerstner a Božek a mezi nejslavnější profesory patří Christian Doppler.

Další vývoj dnešního ČVUT lze velmi zkráceně charakterizovat takto:

V roce 1902 bylo Pražské polytechnice spolu s polytechnikami v Brně, Vídni, Grazu a Budapešti dáno právo udělovat doktorské hodnosti a užívat rektorský řetěz. Od roku 1920 byla škola s názvem České vysoké učení technické tvořena svazkem sedmi relativně samostatnými vysokými školami, v jejichž čele stáli děkani. Rok 1939 byl rokem, ve kterém byly zavřeny české vysoké školy a inženýrská výuka pokračovala až do roku 1945 pouze na tzv. Německé technice. Rok osvobození 1945 se stal rokem rozvoje ČVUT a obrovský zájem studentů byl uspokojován výukou ve všech možných typech sálů, které byly k dispozici, protože vlastní prostory ČVUT nestačily. V padesátých letech minulého století byly od ČVUT odtrženy, Vysoká škola chemicko-technologická, Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství a Vysoká škola ekonomická. Uvedeným zásahem byla kvalita školy poškozena, avšak postupem doby se ze všech uvedených škol staly špičkové univerzity. V roce 1955 byla na ČVUT převedena z Univerzity Karlovy Fakulta technické a jaderné fyziky. V roce 1977 se z Fakulty stavební oddělila Fakulta architektury. V roce 1993 po rozdělení Československa byla založena Fakulta dopravní, v roce 2005 vznikla dosud nejmladší Fakulta biomedicínského inženýrství.

Od založení nejstarší evropské univerzity – univerzity v Bologni - uplynulo již téměř 1000 let, avšak základní poslání všech univerzit - vychovávat vzdělané odborníky a rozvíjet badatelské aktivity při respektování akademických svobod - podléhalo v celé dlouhé historii jen relativně malým změnám. První zásadní změny spojené s průmyslovou revolucí ve druhé polovině 19.století vadly na polytechnikách k vědomému dělení na jednotlivé oblasti života (zemědělství, hospodářství – dnes ekonomie a řízení, inženýrské obory). Inženýrské obory se rychle diferencovaly na obory stavební, strojní a elektrotechnické.

Rozvoj informačních technologií a globalizace ekonomiky a zásadní posun v ekologickém chápání potřeb lidstva v posledních desetiletích 20. století vedl k formulování „potřeby vytvoření znalostní společnosti“ ve století jedenadvacátém. Znalostní společnost znamená na jedné straně požadavek, aby počet vysokoškolsky vzdělaných odborníků výrazně narostl, stejně jako jejich konkurenceschopnost na trhu práce, na druhé straně je stejně významný požadavek ekonomicky udržitelného rozvoje vzdělávání.

Přitom kvalitní univerzitní vzdělávání je naprosto nemyslitelné bez výrazné účasti pedagogů, ale i studentů na vědecké a výzkumné práci. Protichůdné požadavky na masovost terciárního vzdělávání a zároveň výchovu špičkových odborníků nelze splnit jinak než strukturovaným studiem v rámci širokého spektra různých studijních programů a oborů. Pouze základní bakalářský stupeň může mít onen žádaný charakter „široké dostupnosti“ vysokoškolského vzdělání, ale současně musí umožnit výchovu kvalitních absolventů pro magisterský a doktorský stupeň vysokoškolského vzdělání. Špičková kvalita vzdělávacího procesu musí být dodržena u inženýrských a zejména doktorských studijních programů. Efektivita těchto programů musí být zajištěna náročným přijímacím řízením a systematickým pravidelným hodnocením výsledků vzdělávání, výzkumu i publikační činnosti. Tvůrčí činnost na technické univerzitě musí zahrnovat nejen základní badatelský výzkum, ale i výzkum aplikovaný včetně experimentální práce a přenosu výsledků do praxe.

Rozvoj Pražské polytechniky nesoucí od roku 1920 název České vysoké učení technické a její významné postavení v Českých zemích dokládají mimo jiné i počty studentů, mající s výjimkou peripetií způsobených politickými okolnostmi trvale rostoucí tendenci. Zatímco v 18. století se počty posluchačů pohybovaly v desítkách, po Gerstnerově reformě z počátku 19. století brzy dosáhly jednoho tisíce. Před první světovou válkou dosáhl počet našich studentů tří tisíc. V meziválečném období počet studentů ČVUT kolísal mezi 4mi až 6ti tisíci. V letech 1945 až 1947 dosáhl počet studentů téměř 16ti tisíc. Rozdělení školy zredukovalo počet studentů na méně než polovinu a vývoj v 50. letech vážně poškodil kvalitu profesorského sboru a mezinárodní izolací ohrozil špičkovou tvůrčí činnost. V dalších letech počty studentů postupně narůstaly tak, že poválečného stavu bylo dosaženo koncem sedmdesátých let až k současnému stavu, kdy na sedmi fakultách naší univerzity studuje 23 000 studentů. Vzhledem k demografickému vývoji naší společnosti i striktnímu požadavku na dodržení kvality absolventů naší univerzity je další extenzivní rozvoj při zachování současné struktury studijních programů prakticky nemožný, přestože nedostatek inženýrů ve většině technických oborů stále přetrvává a v souvislosti s otevřením evropského trhu práce zřejmě ještě naroste. Škola musí hledat cesty vytváření nových zajímavých mezioborových studií, oslovení širšího okruhu potenciálních zájemců o studium a zvýšení horizontální prostupnosti mezi jednotlivými fakultami.